Assembly and disassembly of the lining

Účelem žáruvzdorné vyzdívky je izolovat a chránit ocelový plášť určitého zařízení (rotační pec, kotel nebo různé druhy průmyslových pecí). Výběr žáruvzdorné vyzdívky zaleží na teplotě uvnitř zařízení a chemickému složení prostředí.
Základním prvkem žáruvzdorné vyzdívky je žáruvzdorný materiál.
Všechny žáruvzdorné vyzdívky vyžadují určitý kotevní systém. Kotvení stropu a vertikálních stěn je náročné jelikož kotvení musí unést váhu vyzdívky i při zvýšené teplotě a provozních podmínkách.
Šamotová vyzdívka z tvarového materiálu se kotví pomocí kotevních hlavic, háku a vynášecích konzol. Stropy jsou tvořeny šamotovými stropními tvarovkami, které jsou uchyceny na ocelové závěsy.
Monolitické neboli žárobetonové vyzdívky jsou kotveny ocelovými kotvami kulatého průřezu nebo kotevními panenkami. Počet kotev a jakost materiálu záleží na provozních podmínkách a typu zařízení.

Při projektování je potřeba uvažovat tepelnou roztažnost materiálu, která se zohledňuje v dilatačních spárách.

Typy žáruvzdorného materiálu:

1) Žáruvzdorný materiál- tvarový

V minulosti se na vyzdívku pecí ( hutní a sklářské) používali těžko tavitelné materiály, jako byly křemen nebo pískovec, tedy horniny, které obsahovali oxid křemičitý. Dalšími žáruvzdornými materiály byly například jíl, lupky a kaolín, tedy křemičitany hlinité.
V dnešní době se používají k výrobě magnezit, dolomit, chromit nebo grafit.
Hlavní vlastností žáruvzdorného materiálu je odolnost vůči vysoké teplotě. Dalšími požadavky jsou odolnost teplotním změnám, odolnost otěru, odolnost kyselinám , nízkou nebo vysokou tepelnou vodivost. Žáruvzdorná stativa dělíme:

  • Chemické složení (hlinito-křemičitá, křemičitá, uhlíkatá, zásaditá a s obsahem SiO2)
  • Pórovitost
  • Žáruvzdornost
  • Tvarová, litá, vláknitá

2) Izolační materiály

Jsou to materiály s vyšší pórovitostí než 45%, které se používají jako tepelně izolační vrstva nebo jako konstrukčně izolační (tvoří zároveň pracovní vsrtvu.
Pro izolační materiály je typická vlastnost nízká tepelná vodivost, která je způsobená otevřenými a uzavřenými póry. Obecné pravidlo zní, čím menší objemová hmotnost tím lepší izolační vlastnosti.
Základní technologie výroby lehčených cihel:

  • Přidáním pilin nebo jiných látek, které při výpalu vyhoří a tím vytvoří dutiny (póry)
  • Napěněním- pomocí pěnidel- mýdlo, sádra nebo klíh
  • Chemický způsob- např. reakcí hliníku s vápenným mlékem.
  • Přidáním těkavých látek- polystyren, parafín a další
  • Přidáním lehčeného plniva- křemelina, vermikulit nebo peril

 3) Vláknité materiály- keramická vlákna

Mají nízkou objemovou hmotnost 130-450kg/m3 a nízkou tepelnou vodivost což z nich dělá výborné izolační materiály.

Základní rozdělení:

  • Vlna - základní výrobek, ze kterého jsou pak vyráběny další produkty
  • Rohož - objemová hmotnost nejčastěji 130Kg/m3
  • Papír - vyrábí se stejnou technologíí jako běžný papír v tl. 2-5mm
  • Deska - mají výšší objemovou hmotnost- 140-450 kg/m3

4) Netvarové žáruvzdorné materiály- Žárobetony

Klasický beton nelze používat do vyšších teplot, už při teplotě 200°C klesá pevnost cca o 25%. Po vytvrdnutí beton obsahuje hydroxid vápenatý, který se při vysoké teplotě mění na oxid vápenatý. Ten při styku se vzdušnou vlhkostí opět reaguje na hydroxid vápenatý a nabývá na objemu, což způsobuje trhlinky v betonu.
Žárobeton udržuje pevnost, tepelnou odolnost a vodivost při dlouhodobém působení vysokých teplot. Jako pojivo se používá portlandsky cement (je použitelný do teploty 1000°C) nebo hlinitanové cementy.

Základní rozdělení žárobetonů:

  • Hutné
  • Izolační
  • Se středním obsahem cemntu (MCC)
  • Nízkocementové betony (LCC)
  • S velmi nízkým obsahem betonu (ULCC)
  • Bezcementové betony (NCC)

Rozdělení dle zpracování:

  • Vibrování
  • Odlévání
  • Samotekoucí
  • Torkretační

Jako kamenivo se používá drceny šamot, vysocehlinitý šamot, korund, nebo bauxit. Jako pojivo se používá pitná voda nebo vodní sklo (chemický beton).